Bišonek - Patrik

Pravidla Výcviku

Nejlepší je zajít na cvičák, kde vám zkušený kynolog předvede s vaším pejskem, jak ho u nohy správně ukáznit, pokud se do toho chce te pustit sami, můžete využít následujících rad:

Pořiďte si stahovací řetízkový obojek (pokud nemáte extrémně lekavého pejska, kterému je zvuk chrastícího řetízkáče natolik nepříjemný, že odmítá s takovým obojkem chodit na procházku, pak by to vyřešil kožený stahovací obojek, který seženete například zde: www.gappay.cz, v katalogu produktů si najděte obojky a pak se podívejte na obojky kožené). Jakmile začne tahat, škubněte voditkem a zavelte k noze, celou procházku, chce to důsledně opakovat, jakmile zatáhne.

Cvičte taky přivolání, abyste pejska mohli pustit na volno. Určitě je dobré si vzít na procházku nějaké ňamky a odměnit ho za to, že přišel a pak mu dát zase volno, aby věděl, že to přivolání neznamená, že končí legrace a bude muset být u nohy. Dobře je se mu taky schovávat za stromy ap., aby se naučil si vás na procházce hlídat. Pokud je to pes, kterého se neodvažujete pustit vůbec, je dobré začít cvičit přivolání na dlouhé stopovací šňůře, ne provázku, ten by vám při tahu vyvrátil palec.

Druhá metoda odnaučení tahání je unudit ho k smrti systémem: když začne tahat, zastavite se a jde se jenom, když se netahá, je to metoda, která je velmi náročná na trpělivost psovoda, ale vyplatí se.

Jako protitahací pomůcky se ještě prodávají ohlávky halti a protitahací brzdy, oboji celkem dobře funguje, ale uchylujte se k tomu, až by vám selhaly obě výše zmíněné metody, protože podle zkušeností majitelů, kteří ohlávku používají, pes potom netahá jen tehdy, když použijete na procházce tuto pomůcku, nenaučí se tedy chodit na vodítku bez tahání, pouze mu v tom brzdy nebo ohlávka zabraňuje. Mají je treba zde baron.cz pod položkou v druhém řádku uprostřed Výchova, výcvik. Dříve se používalo to, že se připnulo vodítko na košík, pokud máte kovový košík, ale pes má potom košík nakřivo a leze mu do očí.

Základní výchova a výcvik

Správná výchova psa je základním předpokladem pro úspěšný výcvik. Je jednodušší vychovávat štěně, ale pokud máme dospělého psa, není to ještě žádná tragédie. Při výchově i výcviku jsou nesmírně důležité trpělivost a důslednost, s těmi dosáhneme u psa čehokoliv. Pokud se rozhodneme, že např. pes nebude smět do ložnice, tak ho tam prostě nepustíme. Pokud ho tam jednou pustíme, nemůžeme se divit, že tam příště půjde sám. Trpělivost je důležitá proto, že každému psovi trvá jinak dlouho, než se naučí určitá pravidla. Některému psovi stačí čtyři opakování, některý potřebuje dvacet.

Psovod si musí dávat dobrý pozor, aby se nenechal ovládnout emocemi; pokud má špatnou náladu, tak raději nebude cvičit vůbec. Při výchově i výcviku je důležitá pochvala, přitom málokterý začínající psovod umí psa pochválit. Nestačí jenom bezbarvým hlasem říct "Hodný…", zejména ze začátku a při složitějších cvicích musí radost vyzařovat ze psovoda celého, musíme přímo jásat "Ták je hodný Art, ták je hodný Artíček, ty jsi šikovný pejsek!". Psa přitom hladíme, škrábeme nebo lehce poplácáváme; stále jej však držíme v požadované poloze. Zároveň s pochvalou psovi dáme pamlsek - kousek piškotu, kostičku sýra, výjimečně třeba kousek párku (pozor, uzenina určitě není pro psa vhodná ve větších dávkách) nebo kousek syrového nebo vařeného masa, také granule, ale ty většinou nejsou moc oblíbené. Běžně se používají piškoty, "oblíbenější" pamlsky si psovod většinou nechává na složitější cviky jako lepší odměnu. Pamlsky by měly být malé, nemají psa zasytit, jenom povzbudit jeho chuťové buňky; když u německého ovčáka použijeme celý piškot, malému knírači jej klidně nalámeme na čtvrtiny.

S trestem šetříme, nikdy netrestáme psa např. po návratu z práce za to, že když jsme nebyli doma, roztrhal koberec; v takovém případě pes nepochopí, za co je trestán, ale ztratí ke psovodovi důvěru. Pokud chceme psa potrestat (a někdy to je nutné), můžeme tak učinit pouze pokud jej přistihneme při činu. Psa nebijeme, rukou ani vodítkem, velkého psa to stejně nebolí a malému bychom mohli ublížit; pes by se pak začal bát naší ruky i kdybychom jej chtěli pohladit. Většinou stačí zvýšit hlas a použít přísné a káravé intonace; v nejhorším případě můžeme psa uchopit za kůži za krkem a mírně vytahat - takovým způsobem trestá fena štěňata. Pokud není naše postavení vůči psovi jisté a pes se nás pokouší neuposlechnout, nezbývá nám nic jiného, než uchopit psa za kůži za krkem a neúprosně přitisknout k zemi - je to bezbolestný a ve smečce přirozený způsob podřízení si jedince. Pokud toto uděláme a pes na nás vrčí, rozhodně nepovolíme, dokud vrčet nepřestane. Uvědomme si však, že pes nás někdy třeba neposlechne ze strachu, potom žádný trest nepomůže, musíme se uklidnit a promluvit na psa laskavým hlasem; budete překvapeni, že to zabírá.

Ještě než se vydáme poprvé na cvičák, měli bychom se psem zvládnout několik základních věcí. První je reakce na jméno. Kdykoliv budeme psa krmit nebo provádět činnosti, které mu jsou příjemné, oslovíme jej "Arte!", pokud zareaguje, tím více jej pochválíme. Pokud si nás nevšímá, zatleskáme nebo jeho pozornost přilákáme jinak, a pochválíme. Můžeme jej také naučit, že po oslovení "Arte!" bude následovat pomlsek, takže k nám pes po oslovení bude přibíhat - to by byl základ přivolání.

Další věc je návyk na obojek, vodítko a náhubek. Obojek je nejvhodnější kožený nebo nylonový, určitě hladký a nestahovací; musí být tak velký, aby jej pes nepřetáhl přes hlavu, zároveň se mezi něj a krk musí vejít alespoň tři prsty. Pokud musíme používat stahovací hladký řetízek při výcviku bude zapnutý tak, aby se nestahoval! Vodítko na cvičák je potřeba krátké - tak do 2 m, může být i propínací. Používají se vodítka kožená, dnes už častěji nylonová, a to jak plochá, tak i kulatá. Není vhodný řetěz, protože se psovodovi špatně drží. Náhubky jsou kovové, plastové a kožené; přes uzavřené kožené se psům v létě špatně dýchá, kovové mohou být dost těžké, plastové málo vydrží a rovněž málo větrají. U veškeré výstroje vybíráme takovou velikost, aby odpovídala našemu psovi; v ideálním případě ji na psa v obchodě vyzkoušíme.

Další důležitou věcí je socializace psa, tzn. návyk na ostatní psy, což je ovšem většinou záležitostí až cvičáku. Pokud víme, že náš pes není stoprocentně klidný, pozorně jej celou dobu sledujeme. Pokud se náhodou s někým serve, na nic nečekáme a odtrhneme jej. POZOR! Mezi peroucí se psy nestrkáme ruce, ani když mají náhubky! Popadneme první nohu nebo ocas, nesnažíme se chytat psa za obojek! Pokud máme velkého psa, budeme ohleduplní k těm malým a nenecháme svého ovčáka, aby malého pudlíka zatloukal náhubkem do země. Pro malé psy je často velmi traumatizující, když za nimi neustále chodí velký pes a doráží na ně. Uvědomme si, že malý pes je velmi křehké stvoření, a zejména mladí velcí psi si svou sílu prostě neuvědomují. Stejně tak platí, že nenecháme svého psa, aby neustále obtěžoval přítomné fenečky. Rovněž není vhodné, abychom na cvičáku dávali pamlsky cizím psům, aniž bychom se předtím dovolili jejich majitele.

Problémy dělají reakce psa na neznámé věci: jízda autobusem, projíždějící vlak, výstřel, prásknutí dveří. Když se s tímto pes setká poprvé, může být vyděšený. Na psovodovi je, aby nedal najevo strach ani tím, že psa vezme do náruče; musí se tvářit, že nic neslyšel, že to je úplně běžné. Pes potom vycítí, že psovod si je v této situaci jistý, a uklidní se. Pokud byla první reakce psa bázlivá, několikrát podobnou situaci cíleně navodíme, třeba práskneme dveřmi, začneme čas od času jezdit autobusem a podobně, a schválně se budeme chovat lhostejně, aby si zvyknul.

Samozřejmostí je správná péče o psa. K tomu patří pravidelné očkování, odčervování, péče o srst, uši a oči, zuby, tlapky; s tím nám poradí veterinář. Platí, že jenom zdravý pes je schopný podávat vrcholové výkony. Zvolíme také vhodný druh krmiva; pokud nemáme čas na vaření vyvážené stravy, používáme krmivo kompletní - pro štěňata, dospělé psy s nízkou nebo vysokou zátěží, staré psy. S tím nám zase poradí obchodě s krmivy, ale rozhodně se vyhneme nejlevnější značce.

Základní postoj psovoda se psem

Základní postoj psovoda se psem je při výcviku výchozím postavením. Pes sedí rovně u levé nohy psovoda, jeho přední tlapky nepřesahují špičky psovodových bot. Vodítko drží psovod složené v pravé ruce, je mírně prověšené. Pro tento postoj se používá povel "K noze" (posunek: plácnutí levou rukou na své levé stehno).

TREST

V dnešní době je módní trestání psa svinutými novinami, což ale já neuznávám, někdo psa bije rukou, někdo ho bije vodítkem, či jinak, ale pes je stále pes, a pokud si chceme pořídit psa, a chceme aby jsme doma měli myslícího psa, musíme ho vychovávat podle jeho rámců výchovy, fena nepřiběhne ke štěněty, neutrhne si prut z vrby a nezačne ho zběsile mlátit a hystericky řvát, ani si nesruluje noviny či nepoužije vodítko, ale buď ho vytřepe za kůži na krku, třeba i kousek odhodí, nebo mu stiskne krk, či čumák, to je pro psa, at je jak chceme domestikován, stále přirozená forma trestu, pes bere Vaše trestání např. vodítkem jako agresi, a proč taky ne? Pejskovi težko vysvětlíte, že takhle se trestá pejsek podle lidí (lidé si myslí, že se vše bude přizpůsobovat jim, ale své chování musíte přizpůsobit psovi, jako inteligentnější avíce chápající tvor), některý z dominantních jedinců, se může vzbouřit a poopravit Vámi ukázanou hierarchii smečky, pejsek začne Vaši agresi vracet Vám, a za nějaký čas u méně zkušených majitelů pejsků, se může stát, že pejsek zaujme místo vůdce smečky, kdy nastanou již vážné problémy. Ani nesouhlasím s tím názorem, že ruka jen chválí, vůdce smečky, zdá- li se mu, že musí potrestat někoho ze smečky, neutíká si pro nějaký kus něčeho, aby ho mohl potrestat, trestá ho on sám, proto není nic špatného psa trestat rukou, výše uvedenými způsoby, ruka chválí, ale i trestá.Mnoho majitelů pejsků, když pejsek neuposlechne, začne na pejska hystericky řvát, ale chytrému pejskovi dojde a vycítí beznadějnost v lidském hlase, kdy může opět nastat problém, opět se vrátím k psí smečce, ani tam psí vůdci zbytečně neštěkají a nevrčí, jen když je potřeba a rozhodně to nepřehánějí, většina trestů, či usměrňování ze strany vůdce, je překvapivě tichá, pes si totiž uvědomuje zodpovědnost, jakou ve své smečce má, musí být sebejistý, nikdy není vůdcem smečky bojácná, hysterická psí troska! Proto i majitel psa, si musí věřit, musí se chovat jako vůdce, někdo psa popadne a bije a bije a bije...ale cílem není přeci psa ponížit, ale potrestat, to je rozdíl! A pes, ač si stále mnoho lidí myslí, že je to primitivní tvor, takové věci cítí, cítí toho více, než si člověk myslí, ale není to tvor, který to vše musí dát najevo, jako člověk, on si počká na správnou chvíli, uvědomte si, že váš pes (pokud to není pejsek typu jorkšíra :-) ) Vám může kdykoliv rozdrtit kosti ruky, ale on toho NIKDY neuvyužije. Pes je jediný živý tvor, který Vás miluje více, než sebe !

Trest psa musí proběhnout velmi rychle, nejde, aby se pes půl hodiny rozmýšlel, jak psa potrestá. Trest může být verbální i neverbální

Verbální - většina psů špatněji snáší slovní kárání je to pro ně větší potupa než fyzický trest. Pokud psa napomínáte, musíte mluvit naštvaně, ale neřvěte na psa jak na lesy, hysterickým projevem psovi dokážete jen svou vlastní nejistotu, pokud psa verbálně trestáte snažte se mluvit velmi hrubě, sebejistě ale celkem tiše, přibližte své mluvení, jakoby vrčel pes.

Neverbální - vytahání za kůži, vycukání na vodítku, tlačení kohoutku dolů, zmáčknutí čumáku.